Zdaleka ne poprvé a zdaleka ne naposledy v oblíbeném The BLACK STUFF Irish Pub & Whisky Bar v Olomouci. Tentokrát s cílem ochutnat whisky, o který se proslýchá, že stojí za to. Začneme Whisky, kterou Jim Murray prohlásil za whisky roku. Potom se podívám na kousek, který se na Netharově whisky fóru těší všeobecné přízni a v hodnocení whisky roku je o něm všemi rašelino a kouřomilci mluveno výhradně v superlativech. A na závěr láhev s pro mne dříve nevyslovitelným názvem, kterou doporučím já.
Crown Royal Northern Harvest Rye
Crown Royal už tady jednou byla a to ve verzi Fine Deluxe, které si od nás příliš kladného hodnocení neodnesla. Tentokráte se zaměříme na kousek ze stejné kanadské palírny vlastněné koncernem Diageo. Jedná se o žitnou whisky lahvovanou při 45 % alkoholu a prodávanou v Kanadě a USA za krásných 22 dolarů za láhev. A že by byla takhle levná láhev whisky roku?
Vůně: Vanilková zmrzlina. Příjemná sladkost, koření do perníku a lehoučká velmi příjemná náznak dřeva. A jablkový závin.
Chuť: Lehká, ale neopomenutelná chuť dřeva, koření, a vanilky které i zde jakousi krémovitostí připomíná vanilkovou zmrzlinu.
Dozvuk: Dozvuk vanilkové zmrzliny. Krémovitost a jemnost, která v dané cenové kategorii nemá konkurenci. I když konci lehce hořkne.
Souhrn: Oproti klasice (Fine Deluxe) extrémní krok kupředu. Jemná, vyvážená, ale whisky roku? To fakt ne. Pokud by se u nás dala koupit za ty peníze, za které je na prodej v USA a Kanadě tak je to opravdu výborný nápoj. Neříkám, že si k ní najde cestu každý i já zůstanu pevně na Islay, ale tohle byl velmi příjemný výlet jinam, který určitě stojí za to.
Body: 82
Cenová kategorie: 7 (5000 – 10000 Kč) v evropě je top bohužel běžná cena
Laphroaig Cask Strength
A když jsem výše zmínil, že zůstanu u Islay tak tady je návrat. A ne jen tak nějaký. Je tady návrat k mé nejoblíbenější palírně Laphroaig a to hned v sudové síle. Jedná se o desetiletou whisky plněnou při 56,3% alkoholu, což už je úctyhodné číslo.
Vůně: Laphroaig Laphroaigů, voní jako desítka, ale navíc vyvstává uzený a zároveň čerstvý voňavý losos a úplně lehoučký náznak ovoce
Chuť: Tak tady je vyjma všeho toho co by člověk od produkce palírny Laphroaig čekal (kouř, rašelina jód a olizování kachliček v nemocnici které před chvílí někdo umyl chloraminem) je cítit lehce popelníček. Asi bych nevěřil tomu, že po naředění získám klasickou 10 yo.
Dozvuk: Dlouhá a intenzivní chuť se vytrácí jen pomalu a zanechává za sebou intenzivní stopu, která pomalu ubírá na kouřovistosti, projde kolem koše s citrusy, ale jen letmo a inklinuje ke zvláštní šťavnaté slanosti.
Závěr: Desítka, kterou k dokonalosti přibližuje ještě silnější chuť, více procent alkoholu a medicinská drzost Laphroaigu vlastní. Whisky, která si zaslouží umístění na čelních příčkách milovníků Islay. Za mě vítěz této ochutnávky. Vytkl bych akorát špatnou dostupnost láhve a lehký náznak popelníku.
Body: 90
Cenová kategorie: 5 (2000 – 3000 Kč)
Glenglassaugh Torfa
Vůně: není úplně běžné v láhvi whisky cítit čerstvé vaječné žloutky. Jinak je cítit, že obsahuje dost alkoholu, který je i přes žloutkové aroma docela svěží. Citrus, něco asi travnatosti nebo louky, ale celkově je to velice zajímavé.
Chuť: Štiplavá, ostrá, výrazná šumivá, kyselkavá, perfektně vyvedený domácí vaječný koňak. Velice silná, alkoholová. A do toho tolik svěžesti kolik si k vyjmenovanému dokážete představit. Je tam výrazná rašelina náznak pomerančů či spíš jejich kůry.
Dozvuk: Začíná na povrch vyvstávat výrazná cukrová sladkost a hladká kouřovitost, je hřejivý drží si jistou štiplavost, ale není nijak dlouhý. Protažení by tu nebylo na škodu.
Shrnutí: Je jiná. Je zajímavá, není drahá, není špatná, něco jí chybí ale má pro mne zvláštní podmanivý charakter a zdrcujících 50 % alkoholu, které působí snad i na víc. Po téhle whisky si po každém loku řeknu, „kýho šlaka, to je síla“. Ale rozhodně není to špatná síla.
Body: 86
Cenová kategorie: 3 (1000 – 1500 Kč)